Malebná obec Kyselka ležící nedaleko Karlových Varů v lesnatém údolí Doupovských hor byla od nepaměti spojována s lázeňstvím a léčivými prameny. Její hvězda však vyšla teprve v období romantismu (poč. 19.st.), který s sebou přinesl módu objevování a uctívání přírodních scenérií a později také fenomén lázeňské turistiky. Kyselka se tak stala idylickým výletním místem pro lázeňské hosty Karlových Varů, kteří obdivovali nejen místní přírodu, ale také lahodné minerální prameny.

Roku 1867 si místní Ottův pramen pronajal karlovarský vývozce minerální vody Heinrich Mattoni (1830–1910). S obdivuhodnou energií začal v Kyselce budovat moderní stáčírnu a expedici minerálních vod. V roce 1868 zavedl plnění do skleněných láhví (do té doby se minerální vody plnily především do hliněných a kameninových džbánků) a strojovou výrobu. Na láhve začal lepit tištěné papírové etikety s červeným orlem, symbolem z Mattoniho znaku. Heinrich Mattoni byl zdatným obchodníkem a mistrně ovládal umění reklamy. Nic tedy nebránilo tomu, aby se jeho minerálky začaly vyvážet do celého světa.

Minerální voda z Kyselky (Kysibelka) se sice vyvážela již na sklonku 18. století, k významnému nárůstu vývozu však došlo až vlivem obchodní politiky firmy Mattoni po roce 1867. Udává se, že v  roce 1869 činil export 331 449 lahví.
Ve vývozu minerální vody má Kyselka oproti Karlovým Varům jedno zajímavé specifikum. Karlovy Vary byly nejdříve založeny, postupné se staly známými lázněmi a teprve poté započal vývoz jejich minerální vody (1844). V Kyselce tomu bylo naopak. Zdejší voda se nejdříve rozvážela a teprve následně došlo k rozvoji obce a její infrastruktury.

Mattoniho kyselka se stala jednou z nejznámějších minerálních vod světa. Její úspěch inspiroval Mattoniho ke koupi celé Kyselky (1873) od Hraběte Černína a k vybudování  místních lázní i místní infrastruktury.
Započaly stavby lázeňských domů, hotelů, promenád, kolonády a vodoléčebného ústavu. Mattoni investoval též do nového jímání pramenů a místní železnice. V roce 1894 vystavěl železniční linku Vojkovice nad Ohří - Kyselka. Rychlá a levná doprava železnicí přinesla další růst vývozu a zisku.
Když Heinrich Mattoni v roce 1910 umíral, vyváželo se do světa okolo 10 milionů láhví Mattoniho kyselky a lázně vzkvétaly. První a druhá světová válka však s sebou přinesly i útlum lázeňství.

Až do roku 1945 bylo rozesilatelství kysibelské vody v majetkovém držení akciové společnosti Heinrich Mattoni AG. Po druhé světové válce byl podnik zestátněn a provozován jako závod karlovarských Západočeských zřídel. Ta byla po roce 1989 proměněna na akciovou společnost Karlovarské minerální vody, jejíž divizí je v současnosti moderní stáčecí závod v Kyselce, vybudovaný na sklonku osmdesátých let a modernizovaný v letech devadesátých.
Úspěšnou Mattoniho kyselku doplnily Karlovarské minerální vody o pramenitou vodu Aquilu, stáčenou taktéž v závodě Kyselka a Magnesii – přírodní minerální vodu bohatou na hořčík, která se stáčí v Mnichově v blízkosti Karlových Varů.